krásný Vánoce...

Všem posílám pozdrav z dalekého zeleného Zélandu a přeju krásný Vánoce...já si je oslavim až za rok...
New photos uploaded...
Papa Ilča

Praha

Musim říct, že mě překvapuje jakej tu má Praha zvuk. Každej se tu ptá Where are you from? A když řeknu Prague, usmějou se na mě a hned začnou, že je to krásný město. Buď, že tam byli, nebo že o ní slyšeli. Nejvíc mě dostal takovej mladej páreček Kiwáků co mě vzali stopem a v půlce cesty se mě zeptali jestli je pravda, že Praha je nejhezčí město na světě. To jsem fakt zíral..

trips

Na web jsem pověsil pár fotek z poslední doby. Ve zkratce je popíšu. Nejdřív jsem byl stopem na Lake Ropotounamu. Super vejlet zakončenej focením západu slunce a úplňku měsíce. Pak následovala párty pro zaměstnance, taky paráda. Dostali jsme k vejplatě poukazy na cca. 4 pivka. Všichni tančili, no mazec. Mívám teď společně volno s Chadem (Forrest Gump) a tak jsme vyrazili Romanovou dodávkou do Tokaana (termální prameny), do "pouště" a pak do Kaimanawa Forest parku na Urchin Summit, zakončili jsme to vegetem u Lake Ropotounamu. Musel jsem mluvit celej den a půl anglicky.. :) V pondělí měla Ilča s Romanem volno, tak jsem si ho taky zařídil a vyrazili jsme na Tongariro Crossing. Původní plán počítal i s výstupem na Mt. Ngauruhoe, takže jsme vstávali už v 5. Po výstupu do sedla (pod Mt. Ngauruhoe) bylo jasný, že nás mraky nahoru nepustěj a tak jsem si prošli "jen" Crossing. I když počásko nebylo zrovna optimální a některý výhledy nám zůstaly skrýtý, bylo to parádní. Hora Osudu ve mě nenechala klidnym a tak jí dal ve středu s Chadem. Ráno to vypadalo špatně, všude byly mraky. Když jsme byly v sedle, viděli jsme jak nahoru lezou lidi, tak jsme to taky zkusili a musim říct, že to bylo super. Ze zhora byl výhled jen na jednu stranu, ale úžasný. Dali jsme sváču a v mrakách, který mezitim obestoupili celou horu jsme se vydali dolu. Po cestě dolu jsme našel klobouk, kterej asi někomu odlítnul, tak ho mam jako suvenýr :)

mějte se fajn

P.S. Na neděli tu organizuju fotbal, tak uvidíme jestli to klapne :)

don´t worry I am still here too :-)

Zdravim vsechny,koukam, ze sem trochu pozadu s prispevkama, nejak moc casu u toho pocitace netravim...Tak to ted trochu napravim. Soupla sem na picasa par fotek z vyletu v Taupu, kde sem byla s druhym Romanem, byl krasny den, navic full moon, tak sme vyrazili fotit hned po praci, prespali na lookoutu a jeli si uzivat tepla - vodopady, koupacka v rece Waikato, v miste,
kde se do ni vlevaji termalni prameny, takze takova prirodni sauna, piknik, no pohoda day.
Dalsich par fotek (sou popsany, uvidite tam naseho sefkuchare, dalsi kuchare, moje
spolupracovnice) je z party v Tussocku, management nas obdaroval par voucherama na drinky,
tak sme je sli s celym stuffem propit, rano sem sice sla od 6 pracovat, ale pohoda :-).
Dalsi akce, ktera se tu konala byl ples, hodne nobl zalezitost, damy mely roby a skrabosky,
panove fracky, bavili je muzikalovi zpevaci, hodne posh. Na tyhle akci sme ale fotaky, jako
stuff, mit nemohli, ale stalo by to za to. Ten vecer sem se tak nehorazne prejedla vsim
moznym jidlem a diky tomuhle prejidani sem se vsadila s druhym Romanem, ze do stedryho dne nevezmu do pusy nic sladkyho, zatim se drzim, protoze jestli prohraju, ceka me utrpeni -
hodinu budu muset Romanovi zpivat, takova soukroma one-man-show, a to je pro me takova
silena predstava, ze to snad i vydrzim. V nedeli po balu nas Sara (jedna z maorskych
dozorkyn), mimochodem se me ptala, jestli tu nechci zustat ve Whakapapa naporad a delat
karieru v Chateau, tak o tom docela vazne uvazuju :-), no a vzala nas s klukama na
prohlidku nejdrazsiho apartma v zamku (noc za 1000 dolaru) a zavedla nas taky na pudu k
pamatecni zdi, kam se svym podpisem zvecni vsichni vyjmecni zamestnanci, takova pocta :-).
Vcera sem vyrazila hodne brzy rano s obema Romanama na Tongariro Crossing, chteli sme
zdolat Mt. Doom, ale nepralo nam pocasi, oblacno, vrchol v mlze, tak je na webu jen par
ubohejch fotecek smaragdovych jezirek, ktery se na chvili vylouply z mlhy, ale i tak to byl
paradni vylet...Dneska sem absolvovala emergency skoleni, monolog o tom, co mam delat, az
zacne zemetreseni...Podtrzeno secteno, noveho nic, prace, vylety, zabava, sice sme na druhy
strane planety, bydlime v narodnim parku pod sopkama, pracujeme v zamku, ale zapadli sme do stejnyho stereotypu, jako bysme zapadli u nas, vetsinou mi ani nepripada, ze sem na druhy
strane planety, co mi ale moc chybi, ste vy vsichni...:-(
Vzpominam moc...Papa Ilca

just trekking

S pěkným počasím přicházejí do vyhlášených lokalit jakou je i Tongariro National Park také davy turistů. Zdejší okruhy lákají lidi z celého světa a každodenně přijíždějící autobusy pomalu demolují gravelku na Mangatepopo, kde začíná Tongariro Crossing. Nedaleko jsou však naštěstí i místa jako je Kaimanawa Forest Park, kde třeba dva dny nikoho nepotkáte a můžete si vychutnat kopce jak se patří. Jelikož se jednalo o dvoudenní trip, využil jsem na cestě jednu z backcountry huts.

Enjoy
http://picasaweb.google.cz/netolilo82/KaimanawaForestPark

There and back again

...the Ring was made in the fires of Mount Doom and only there can be unmade. It must be taken deep into Mordor and cast back into the firey chasm from whence it came...

Jak se to dá provést jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. To co jsme viděli bylo nádherný a nejde to nijak reprodukovat. To ostatní - naší krev, pot a slzy - můžete vidět zde:

http://picasaweb.google.cz/netolilo82/MtNgauruhoe

mějte se a mejte se

jak jde čas

Práce ubíhá furt dál, teď je klídek, spíš se tam nudim. Musim říct, že jsem fakt rád, že máme takhle pohodovou prácičku. Tímto děkuji Ilči mámě :) Nápor lidí příjde v období Vánoc a Silvestra. Vedení proto posiluje náš work team :), přichází sem nový stuff (zaměstnanci). Od zejtra budou dělat kitchen handy ještě 2 germáni, takže budem mít zase 2dny volna = můžeme podnikat zase víc výletů. Příští pondělí se s Ilčákem a Romanem chystáme na Tongariro Crossing a když nám bude přát počasí, tak dáme i výstup na Mt. Ngauruhoe. Oboje už absolovoval Roupič (výstup na vrchol si dal tento týden).
Náladu mi zkazilo jen to, že mi někdo z lidí na naší ubytovničce zatáhnul mikinu. Šel jsem po večerní šichtě na záchod, zapomněl jí tam přehozenou přez přepážku mezi toaletami a druhej den ráno v 7 už tam nebyla. Ani po mym vzkazu na dveře záchodu se neobjevila, na rercepci jí nikdo nedal.. No snad to je jediná věc co se nám ztratí..
Počasí se tu neustále zlepšuje, léto prostě už klepe na dveře :) Jak psala Ilča o tom amíkovi, co si myslel, že bydlíme někde u Číny, tak musim říct, že takovýho typa jsem ještě neviděl.. Je takovej zpomalenej (super pro mojí english :)) a miluje běh. Prostě takovej Forrest Gump. No ale proč o tom píšu? Chodim s nim a ještě jednim němcem běhat. Sportík mi tu dost chyběl, tak jsem rád, že to teď snad napravim a až se vrátim, tak na Zvířeti Bišourovi natrnu p.del.. :)
Jinak v úterý je tu akce pro stuff v místní hospůdce - 4 pivka zdarma, takže se zase půjdem trošku odreagovat :)

traffic

Jaká je doprava a vůbec řízení na Novém Zélandě? V Aucklandu je provoz silný, ale díky tomu si člověk rychle zvykne na řízení vlevo. Čím jedete víc na jih tím provoz slábne. Na Jižním ostrově je prý několikanásobně nižší než tady. Jsou tam například mosty jen pro jedno auto :) Řídí se tu skvěle, poloměry zatáček jsou velké, aut tu moc nejezdí a tudíž skoro všude se dá jet 100km/h. Většina Zélanďanů taky touhle rychlostí jezdí, někdo i rychleji. My se držíme kvůli pokutám při zemi a tak jsme za ten měsíc a kousek předjeli asi 2 auta :) Je to tu prostě ideální prostředí k tomu, aby se tady z Roupiče stal pirát silnic :) Taky tu velice dbají na bezpečnost, všude jsou cedule: "jsi unavený? dej si pauzu" nebo "jedeš z lyžování? zpomal", všelijaký doporučený rychlosti, který jsou většinou přehnaný a někdy se nám zdají zbytečný. Třeba 95km/h, ale viděl jsem i 15km/h.. Co se týče aut, taky vede bezpečnost a tudíž přes polovinu aut má stejnou barvu jako naše Dáša.

barbecue

Ahojky, s tema maorskyma dustojnicema to uz vubec neni tak kruty, takze se o me nemusite bat :-). Ted uz je docela i chapu, lidi se tu stridaj jako ponozky, porad musej zaucovat nekoho novyho a vsechny berou zpocatku uplne stejne...takze pocitaj s nejhorsim a jednaji s vama jako s telatama a kdyz prijdou na to, ze zase takovy telata nejsme, tak je to hnedka mnohem vic vpohode. Ted uz je to samej vtipek a sranda, a kdyz jim vezmete smenu navic, nebo prijdete na par hodin navic, kdyz je busy(jako treba ja dneska), tak vas vychvalujou do nebes :-). V sobotu vecer za nama prijel Martin Svec s Katkou, oni byli v Australii, pak prijeli pracovat sem, ted se vracej, domu, tak se tu na dve noci stavili, v nedeli sme dali cast Tongariro Crossing, pak sme jeli delat barbecue maorskym zpusobem, v Tokaanu jsou termalni prameny, vsude to tam bubla a syci, a na par mistech jsou postaveny nad temahle dirama do zeme takovy dreveny boxy, vystlany nejakym rostim, na to si date nejakou namku, prikreje se to plachtou, plechama a ta horka para udela za 2 hodinky svoje (my si tam dali kurata a brambory, no bylo to neskutecne dobry)...Mezitim, co se nam pripravovala cast vecere sme se vycachtali v termalech, pak sme se presunuli na jedno odlehly mistecko, kde sme mohli i prespat, kuchar Roman postavil gril, a zacal s dalsima dobrotama...k tomu pivecko, povedenej vecer...
Jaro je tady v plny sile, je teplo, krasne, slunce tu zacina pomalu dostavat taky vetsi a vetsi silu, den na slunci, namazana tricitkou a stejne sem trosku prismahnuta v obliceji...
Zatim papa...

bro

Speciálně bráchu asi bude zajímat, že má asi dalších 100 bratrů. Jak to? No každej druhej mi tady už řekl: "how are you, bro?" (zkráceně brother), nebo: "hi, bro". Takže teď nejenže víte, že se nejmenuju Roman Cibulka, ale ještě k tomu mám za bráchu Roupiče (a prej, že je jedináček) :-). Nevim, jak je na tom Ilčák, ale myslim, že s ní brácha nejsem.. :-) Na záver vzkaz pro všechny jedináčky co to chtěj změnit: "přijeďte na Zéland!!! :-)

Trips

S výletema je teď slabší kvůli práci, ale to se zlepší. Blbý je jen to, že máme každej jinak volný dny, k tomu ještě někdo dělá ráno, další odpoledne.. Co vám budu řikat, jít někam 17km sám je fajn, ale rozhodně bych radši měl někoho na pokec. No a jelikož mám volno pátek, sobota - což je v hotelu nejvíc busy, tak nemá volno ani nikdo z cizáků co znám.. No každopádně se už těšim na neděli - pojedem dělat barbecue poblíž Turangi. Roupič s Romanem objevili nějaký pěkný místo, tak si uděláme masíčko, dáme pár pivek a pokecáme, prostě pohodička..

work, work, work

Ahoj,konečně jsem se utrhl z práce a tak jsem se rozhodl, že taky něco napíšu. Jak už víte makáme teď celkem fest - ilča dělala 13 dní v kuse, roupič si dáva 6 dnů v tejdnu a já mam volnej den po 12 pracovních a dalších 6 kousků mě teď čeká. V tomhletom vvtížění jsme sfoukli jednu výživnou kalbičku a já si dal výlet na Tama lakes (tentokrát sám a musim říct, že to bylo zase úplně jiný - fotky jsou na webu) a dneska jsem jel provětrat Dášu a její novou baterku do Okahune. Poblíž jsou 2 vodopády a po pár drsnejch, ale krásnejch, kilometrech (tam a zpět 12) jsem došel k Lake Surprise (taky fotky).
A co vlastně děláme s Roupičem jako kitchen handi? No jak vás asi napadne, hlavně myjem nádobí :-) Roupič dělá od pátku do úterý samý odpolední (15-0.30). O víkendu bejvá dost busy, takže o nich dělá s dvěma maorama - Unclem Paolem (51let,dělá tu už 15let.., ten se nedá popsat, ten se musí zažít) a Rickym; přes tejden jen s Rickym (krutej mladej maor). Já dělám normálně od neděle do úterý ranní (7.00 - 15.00) a středa, čtvrtek odpolko. Takže dělám vždycky jen s jednim - dva dny se Sergim (mladej Argentinec, v pohodě týpek), jeden s Jahnem (19letej Maor - zevl, dneska ho vyhoili) a 2 dny Uncle Paul. Je to tak, že jeden meje tzv. bílý nádobí (talíře, příbory, plastový nesmysly, a všelijaký ostatní nesmysly), je dost na ráně a stará se o stuff room (viz.dále), druhej je schovanej vzadu a meje černý nádobí (kastroly, hrnce, a podobnej sajrajt). Každý má svoje, vepředu si víc s lidma a je to rozmanitější, vzadu máš totální pohodu, věšinou po tobě nikdo nic nechce. Kromě mytí nádobí máme spostu dalších povinností, jako doplňování všeho potřebnýho (ovoce, šťávu, mlíko, granule, toasťáky, atd.) pro stuff room (místnost, kde se stravují zaměstnanci). Po snídani, obědu a večery ukidíme stoly, smetem podlahu, po večeři vytřem a vyluxujem a tak. Taky do toho přijede někdy zásobování, takže jsme trochu i skladníci. Sem tam někdo něco chce abysme uklidili, nebo někam donesli - prostě takový holky pro všechno. Někdy pomáhám Romanovi. Třeba mu krájim maso, brambory, nedávno jem dokonce dával hranolky na talíře pro hosty :-) Ale většinou je to klídek, nikdo tě nebuzeruje, jen někdy ty dvě maorský velitelky něco chtěj, a tu jednu (kůň - opice) už asi dost štve to moje sorry??? :-) No ale když jsem to přežil i po tý kalbě, tak už to asi přežiju pokaždý.. :-) Jinak z práce mam taky dobrou storku: Ten den jak byla hallowen party jsem dělal odpolední, ale začal jsem makat už od 12. Večer začalo bejt dost busy, takže jsem po tý kuchyni skoro běhal. To co si umeješ si taky musíš odnosit do regálů, a že se mejou velký talíře.. Je na tebe třeba 6 servírek jako ilča, takže když to rozjedou musíš fakt makat. No co vám budu povídat, už jsem byl unavenej a nestíhal jsem, tak jsem nosil třeba 20 těch velkejch talířů naráz. No a jednou jsem takhle běžel, mokrý ruce a cejtim jak mi ujížděj prsty. Rána jako blázen a najednou mi tleská celá kuchyně včetně šéfa.. (to se prej v kuchyni dělá, když něco rozbiješ, nebo se ti něco povede) Aspoň 10 talířů bylo na maděru :-) V tu dobu jsem tam byl jěště novej a po pravdě jsem si ten potlesk dvakrát neužíval. Taky jsem si tady udělal pracovní rekord za jeden den: 15,5h (7.OO - 15.00 a 18.00 - 2.00), další den jsem šel zase od 7.OO. Takže Louliči: na vodě by se dalo dělat i víc!! :-)

Hi...

Tak uz sme tu měsíc, letí to neskutečně...Včera sem měla konečně po 13 dnech day off, byl to záhul. No a co já teda vlastně teď dělám, v hotelu jsou 2 restaurace, Ruapehu Room - hlavní velká restaurace, ta je snobby a druhá Pihanga - ta je víc casual, prostě pohoda. No a já pracuju v obou, přetahujou se o mě, když je moc busy, protože tu teď nebylo moc lidí a konala se tady konference, asi stovka zvláštních lidí, nevim, co to bylo zač, ale pořád malovali nějaký ornamenty na plátna, vyráběli létající motýli (jednou mě jedna paní donutila s nima lítat, asi to mělo uklidňovat duši - no bláznovina :-)) a pořád se usmívali a objímali se. Tak sme se o ně starali, ráno jim dát najíst, připravit konferenční místnosti, čaj o desáté, prostřít na oběd, všechno po nich zase uklidit, vyleštit sklenice, příbory, pak čaj o čtvrté, prostřít na večeři, a zase úklid, práce na celej den, vzhledem k tomu, že tohle má 4 hvězdy, tak vše musí bejt perfektní, občas sem zažívala teror od mých dvou maorských šéfek (je asi vyfotim, protože to sou opravdu krásky- jedna to je kříženec koně a opice, ta druhá no to se nedá ani popsat...), nikdy nevím, když na mě zařve, co přijde, jestli vycení ty koní zuby a pošle mě na pauzu, nebo mě za něco sjede (např.: sundej si ty náušnice, sou moc dlouhý, nesahej si nikdy na ty vlasy, choď rychlejc, nechytej ty skleničky zezhora, umej si ruce když domeješ podlahu, atd. atd.), no jak na buzerplace, ale super zkušenost :-), teď už vím, jak s nima mám zacházet a jednat, co si můžu dovolit a co už je moc, takže je to pohodička...První den na týhle hlavní restauračce sem se pěkně předvedla, při večeři, plnej sál lidí, já byla na baru, leštila sklenice a když sem vyndávala další várku z myčky, tak mi celej ten koš spadnul na zem a všecny se rozbily, randál jako blázen, hosti se otáčeli, šéfka radši neřekla ani slovo, no pěknej úvod :-). Ještě k tý konferenci, byla tu jedna paní, která se jmenovala stejně jako já, tak mi to každej říkal (nosíme jmenovky a hosti nás i jménama oslovujou), na Zéland docela netypický jméno, no a poslední den konference mě jedna babča vzala, že mě musí s touhle Ilonou seznámit. Tak sem stála u stolu, všichni na mě zírali, usmívali se a snažili se ze mě dostat nějakou konverzaci (ale klasika otázky vždycky, odkud sem, co tu dělám, co studuju, kdo byl někdy v Praze, tak háže historky a pak mě pochválej skvělou angličtinu - hahaha). Taky sem dostala nabídku na práci (možná nejenom na práci :-)), jeden klučina si mě odchyt, dal mi na sebe kontakt, že sem mu tak sympatická, že by byl rád, kdybych pracovala u něj v restauraci, sem se musela smát :-). A jedna paní pak napsala hotelu dopis, vychválila nás do nebes za perfektní servis a některejm lidem jmenovitě děkovala, tak vedle managementu, šéfkuchaře a maorskejch důstojnic tam byla zmínka i o mě, že ji odzbrojil můj upřímný úsměv :-) (usmívat se máme nařízený, někdy je to dost křeč a přetvářka, ale když je host milej, tak to de samo). No a tohle všechno se odehrávalo na Ruapehu Room, ale mnohem víc mě baví Pihanga (rychlorestauračka, kam si lidi dou sednout většinou jen na jídlo), kde dělám odpoledne a večer, sme tam 2 na celou restauračku + jeden kuchař, takže žádný maorský důstojnice nad sebou. Když je plno (máme cca 20 stolů), tak lítame jak hadr na holi, to prostě jede, tady dělám všechno, usadim hosta, dám mu menu, řeknu mu co máme za polivku, udělám objednávku, dám ji do kompu, donesu jidlo, uvařim kafčo (to taky bylo než sem naučila správně steamovat mliko :-)), zkasiruju,prohodim pár slov, opět zodpovim otázky odkud je můj akcent atd. Tipy sou docela dobry, nejvíc sem dostala za večer(5 hodin) 30$, což k normální vejplatě bodne :-). Předvčerejškem sem byla s Cíbou a Romanem na party u Penni (s ní dělám na Pihanze), rozlučková party (tady pořád někdo odjíždí a přijíždí) parádní večer, pilo se, povídalo, ráno do práce přišel málokdo :-), Cíba chudák spal jenom hodinku, ale stálo to za to. Na cestě domů sem si teda vyvrtla kotník, ale to za pár dní splaskne. No a co je ještě novýho, přijeli sem další dva češi, páreček, za chvíli tu bude kolonie, ale špaténka, naštěstí sme se od nich distancovali,řekla sem jim, že nejsem ráda, že tu sou další češi kvůli angličtině, tak už se ani nesnažej družit.
No a celkově? Jaký pocity po měsíci? Strašně to letí a přijde mi teď tak jednoduchý někam odjet...Je to tu prostě super, ubytování, práce, příroda, lidi až na výjimky taky, takže tady ještě tak 2 měsíce budeme...pak nejsíš pojedeme přes Rotoruu na East Coast, do Napier a Hastings, a budem to směřovat na jih, ale to je ještě daleko...A angličtina? No nějaký pokroky sou, ale chviličku to určitě ještě potrvá :-) Ještě jedna perlička: přijel sem jeden amík - Chad z Colorada, tak sem s nim kecala, a ptala sem se ho, jestli ví, kde je ČR a on že jasně, to je na sever od Číny :-) sem si myslela, že si dělá srandu, pak se opravil, že teda asi někde u Pakistánu, takže i takoví experti se najdou...

Zatim papa...

bad trip

Tenhle tejden mi počasí zas tak nepřálo, nejsem ale žádná měkota, tak sme si s Dášou řekli že se podíváme za hraice parku Tongariro. Všechno probíhalo vpohodě do tý doby než jsem se ocitnul na tom nejopuštěnějším místě. Tam si Dáša postavila hlavu, že prej dál už nemůže a kdesi cosi. Zkoušel jsem ji po dobrym a nic. Vyhrožoval sem, že jí začnu řikat Dagmar a nic. Tak jsem vzal věci, ponechal ji svému osudu a šel na stopa zpět. V noci byla pěkná kosa takže bylo jasný že se Dáša ještě víc zatvrdí a nikdo s ní nehne. Nakonec sme jí museli seřezat startovacím kabelem aby povolila. Že prej potřebuje novou baterku, mrcha jedna...

Odhalení

Cíba nejenže v práci maká jako šroub, ale zároveň maká i na své nové identitě. Podařilo se nám vypátrat údaje které používá ve styku s novozélandskými úřady. Je možné že tak činí pouze ve snaze vyhnout se přízvisku "the little onion" ale je zde také možnost že byl naverbován čínskými agenty Tchaj-1 a Tchaj-2 a bude se snažit na falešný pas nepozorovaně vycestovat ze země!!! Máme tě

about nothing

Dneska sem úspěšně skončil šestidenní u myčky a můžu se tady, jak je mým dobrým zvykem, pořádně rozepsat. Po práci sem tam dokonce poslal jednu plzničku a skoro mi při tom ukápla slza. Ivánku, kamaráde ... Vlastně jsem chtěl jenom říct, že Cíba to s naším pracovním kolektivem vystihl, Ilča to má trochu tvrdší. Střídavě jí terorizuje jedna ze dvou zlejch maorskejch důstojnic, který by u nás vpohodě mohly strašit děti za prachy :-D Minulej tejden mi na dny volna vyšlo počasí, tak sem se vypravil na údajně nejlepší jednodenní trek na NZ - Tongariro Crossing.
some photos available at http://picasaweb.google.cz/netolilo82/TongariroCrossing02
mejte se

a little bit about people, beer, weather and golf

Narozdíl od ilči a roupiče mám teď volno a tak si říkám, že bych mohl navázat naposlední příspěvek a napsat něco o lidech. Na zámku je opravdovej mix. Ve vedení jsou většinou kiwíci (zélanďani), je to mix maorů a bělochů. Dále je zde nižší staff (zaměstnanci). Největší skvadru tu maj germáni, je jich tu asi 8.. a to už 2 odjeli domu, protože čórovali jídlo z kuchyně.. No co vám budu povídat, neni to žádná výhra, ještě 2 z nich mam za sousedy. Nejvíc v pohodě jsou tu argentinci a jedna chilanka, škoda jen že odjíží za 10dnů pryč. Blbý je, že si bere jednu němku s sebou (a zrovna s nima dvěma jsem se i bavil "anglicky" :) ) No ale dneska jsem se dal do řeči s dvěma tchai-wankama, tak si třeba najdem někoho jinýho na pokec. Jedný řikají germáni tchai-one a druhý tchai-two :) Ve staffu jsou ještě maoři, pak skot, anglán, nějací kiwíci, jedna polka a my 4 češi. Je to prostě mišmaš, a to se mi, musim přiznat,líbí.
Ve čtvrtek tu bude hellowenská párty, takže se asi seznámíme s těma co neznáme a tak, docela se na to těšim. Máme totiž dostat i první vejplaty :)
K pivku můžu napsat jen to, že se tady točí buď do menších sklenic (425ml), nebo do dvojnásobný nádoby z které se pak rozlevá do sklenic. Podobně jako v anglii tady mají velký výběr točených piv, takže strádat nebudeme ;) Pro nás je nicméně mnohem výhodnější koupit si lahváče (330ml) a pokecat na Tv roomu..
Počasí se tu výrazně zlepšuje, přes den už býva většinou slunečno a teplo. Ale jsme na horách, takže mikina se pořád hodí.
Jinak se toho od minula moc nezměnilo, ale už jsme hráli golf!! Mazec, vůbec nám to nešlo :). Hřiště je na 9 jamek, tak je snad někdy stihnem obejít všechny. Nebude to asi vůbec lehký se to naučit, ale já se o to určitě pokusim..

Still alive...continuation...

Příjezd do Whakapapa Village nás docela překvapil, minivesnička, jenom obrovský hotel Grand Chateau(www.chateau.co.nz) (protože bylo hnusně, když jsme přijížděli, neviděli sme nic jinýho). Roman (ne Cíba, ale ten můj známej) pro nás přišel a nabídnul nám, at u něj přespíme, že nám ráno domluvil pohovor u šéfa na práci v Chateau, při představě spaní v autě ve třech někde v neznámu samozřejmě souhlasíme :-). Roman je kuchař v Chateau, supr kluk, aniž by nás znal, dal nám klíčky od pokoje, my sme si vybalili, dali výlet k vodopádům (zpátky sice s čelovkama, ale parádní první walk v NP), sprchu, on šel zatim zpatky do práce a ještě nám přinesl supr baštu, po dlouhý době konečně pořádněj příděl jídla, následovala slivovice, no znáte to...Když sme se ráno probudili a vykoukli ven, tak sme nevěřili, kde to vlastně sme. Whakapapa Village je vesnička na úpatí sopky Ruapehu (největší ze tří sopek v NP - nejvýše položené zimní středisko na NZ, další dvě sopky sou Mt. Ngauruhoe alias "Mount Doom" a ta nejmenší Mt Tongariro), znalci Lord of the Rings jistě vědí, no prostě bydlíme v "Mordoru"... Brzy se ve fotkách objeví i mapky...Pohovor proběhl až moc dobře, zatim to vypadalo, že bude práce pro všechny tři a to hned, kluci jako kitchenhandi,já housekeeping. No zkrátim to, kluci dostali smlouvu hned, já sem měla počkat, až se vrátí jiná šéfová...Tady to chodí tak, že každý zaměstnanec hotelu má nárok na vlasní pokoj a neomezený přístup k jídlu, za což se platí 50$ per week, a vzhledem k tomu, že tady ani není kde utrácet, tak je to nádhera...Máš zázemí, svůj klid, dobrý jídlo, nádhernou přírodu kam se jen podíváš, můžeme tu hrát golf, chodit do hotelovýho kina (promítaj se tu 4 filmy denně, takže pro practising english výborná pomůcka). Nicméně práce pro mě zatim nebyla, takže z velkýho nadšení přišli trošičku zvláštní dny čekání, co se vlastně bude dít, jestli tu zůstanem, atd. Zatim sem se přestěhovala k Cíbovi, jídlo mi nosili jako nějakýmu zajatci, ještě že sme měli v kuchyni Romana, kterej vždycky přiběhl s humanitární pomocí :-), moc hodnej. Zatim jsme si dávali vejlety (ve fotkách uvidíte...) a zařizovali IRD numbers, účty v bance, registraci auta, atd...Taky sem si sháněla práci jinde, sehnala sem ve vedlejší vesničce pokladní na benzíně či dělat za barem v jedný restošce. Včera se všechno konečně někam posunulo, po týdnu tady sem dohonila šéfovou, která už pro mě měla připravenou smlouvu a rozpis prvních směn, takže už bydlím a na jídlo chodim jako normální člověk :-). Nakonec dělám číšnici a zároveň pokojskou, teď sem přišla z první směny, no byl to nářez, tohle bych nešla dělat ani u nás, natož tady! Ale hosti byli shovívavý, i když sem se potřetí ptala, co že to vlastně chtějí k tomu jídlu, a jaký víno že to mysleli, tak se pořád usmívali :-), občas sem donesla něco jinýho, ale co, začátek je začátek. Nejvtipnější bylo, když přede mnou jedna mamina mávala miminem a chtěla po mě sedačku, já ji samo nerozumněla a poslala sem jí na záchod, myslela sem, že to dítě chce přebalit...Jídelák sem se učila ráno v autě, když sme jeli do města koupit černý kalhoty a boty, abych zapadla (normální město je odtud asi hodinu cesty, takže se nedivte, že jsme se tak dlouho neozvali, internet je tu drahej, pomalej a byl daleko).Takže teď začneme konečně vydělávat, abysme srovnali příjmy a výdaje a mohli vyrazit dál...už sme neměli u sebe ani dolar a museli sahnout na úspory z Čech, počáteční výdaje byli až moc velký, a to sme pokrývali jenom základní potřeby k přežití tady: auto, ubytování, jídlo, benzín, telefony...Uvidíme, jak tu budeme spokojený dál, ale pokud to takhle půjde, zůstaneme tu do novýho roku a pak se uvidí...No a jinak Roupíno už poprvý sednul za volant :-), šlo mu to náramně dobře, musim ho pochválit, není zvyklej řídit vpravo, takže zvyknout si ne jízdu vlevo pro něj nebyl takovej problém jako pro mě a Cíbu, ještě doladit křižovatky a bude plnohodnotnej driver :-)Snad se mi podaří dát na picasaweb fotky, dám k nim komentáře, abyste viděli, jaký to tu je, obecně nádhera, nekdy až kýč :-). Lidi se tu pořád smějou, všechno je cool a excellent, na úřadech, v bankách, v obchodech jsou milý, příjemný, přejou vám lovely day, no jako kdyby byli zfetovaný :-) na to sme fakt koukali jako blázni, ne jako u nás...

Still alive...

Nazdarek,
tak sme se konecne dostali k internetu a muzeme vam napsat, jak se mame. Posledni vzkaz od Ciby byl trochu chaotickej, tak to ted snad uvedu na pravou miru :-). Naposledy sem se ozvala jeste z Aucklandu, to sme si sli zrovna pro novy auticko, nakonec sme po silenym trapeni na trhu s autama koupili "Dášu" :-), takze: "Dášo, dej nám sílu!". Máme Mitsubishi Lancer Combi 1.5 z roku 1997, koupili sme ji od Cechu, kteri tady koncej za 2300,- $. Sli sme s nima na pivko, pohodovej parecek. Tak sme opustili Auckland a vyrazili smer NP Tongariro, ze se tam jen stavime, predstavime se (mela sem kontakt na jednoho kluka, kterej tam maka v jednom hotylku a psal mi, ze tam prace mozna bude, ale az za mesic, protoze je po zime dead season) a pojedeme do Napier na pole trhat jabka, protoze vydaje sileny, Zeland je proste drahej, kdyz nemakas...Cestou sme se stavili Raglanu, v surfarskym mestecku, parada, rano sme pokracovali smer NP Tongariro do Whakapapa Village...

to be continued tomorrow.... :-)

Sem si vzpomněl na heslo :-) a tak můžu pozdravit vsechny kteří nám píšou svoje komentáře. Zvlaště panu Krutonka a taky tebe Ivánku, kamaráde...díky za podnětný připomínky ale zatim mi stačí kino a výlety po okolí...

mame 3 minuty, bude to rychly

cus,
zijeme v Chateau Tongariro {www.chateau.co.nz}, mazec. S roupicem budem mejt nadobi :--] a bude vydelavat na ilcaka, kterej urcite co nevidet necoi sezene, snad.. jinak delame vylety a mame kazdej pokojicek, az na ilcu.. fotky nestihame..
cus

Z Aucklandu ...

Ahojky,zdravime z NZ :-] Cesta probihala celkem vpohode, bylo to dlouhy, ale zazitku mraky, hlavne korejsky letusky se nam moc libily :-] a taky uzasnej vychod slunce nad oceanem...Imigracni bylo taky vcajku, vizum nam dali, pak jen skoukli boty a stan a sli sme si dat panaka slivovice...Unava silena, po 30 hodinach na ceste skoro bez spanku se neni cemu divit...Vzali sme to busem do mesta a po par pokusech nasli ubytko v backpackeru v centru, pokoj pro nas tri za 90 dolacu, coz na ty pomery jde. Jeste sme vyrazili do mesta zaridit IRD, ucet a kartu na telefon, ale byla sobota vecer, takze nic moc pochozeni. Sedli sme k Burgerovi, dali hambace, sli na net a uplne dead vymlety sli spat. Dneska sme rano vyrazili koupit auto :-] na burzu, aut hodne ale samy pochybny koupe a protoze vsichni tri rozumime autum asi jako geodezii, tak to bylo opravdu vtipny, projeli sme se rekli hm sorry a sli dal, nakonec sme narazili na dva typose z Cech, co prodavali karku, sice drazsi, ale se slevou ji vezmeme, za chvilku si pro ni pujdeme, tak sem zvedava, kdy bude nejaky problem...Zitra zaridime IRD number [potreba kvuli praci a danim] a ucet a zvedame kotvy z Aucklandu. Jedeme trochu na jih pres Rotoruu do mesta Taupa, kde mam tip na praci v jednom hotelu, uvidime...Zatim je tu pocasi asi takovy, ze chvili sviti, chvili prsi, hodne fouka, ale vesmes to jde, je celkem teplo. Myslim, ze si uvedomime, ze sme opravdu tady az vyjedeme z mesta, ted je to jen samy shon a sileny vydaje :-]Zatim se mejte krasne, mozna se mi podari dat nejaky fotecky na ten web [na nem je odkaz na ne], tak mrknete, zatim toho moc nebude, ale aspon neco...Papa Ilca, Ciba, Roupic

khfdskjfyhjkdshfjhdas

tak takhle vymlety asi ted sme...naprosto dead....ilca pocita...12345 asi hodin bez spanku...ale uz bydlime...dokonce ve ctyrstennym pokoji v Aucklandu...a mame tri postele...a tri telefonni karty...zitra si koupime jedno auto a vypijeme 3 slivovice...a pudeme si zaplavat...asi do sprchy...kterou dokonce mame:-))...tak to je vse pratele...rohlix-r23-ilcaK...

pozdrav ze soulu

cusky,
tak mame za sebou prvni streku plnou exotickych zazitku :-] ochutnali jsme korejsky speciality, laskovali s cinskou letuskou, leteli rychlosti pres 900km za h ve vejsce pres 10 000m, no samy novinky. V letadle to byl samej korejec. Akorat se spankem je to horsi, moc to v tom letadle neslo, takze cekame kdy to na nas spadne. Ted jsme v Soulu a za 4 hodky vyrazime vstric maorum, tak jsem zvedavej, co nam zase nabidnou za dobrutky.. :]
zatim cusky a neco pisnem az se konecne vyspime a dostanem na net

:-)

No jo, no jo, zase poslední, jako v lukostřelbě :-)

eště dřív než ilča :-)

introduction

čusky,
tak sem možná já, ilča nebo třeba i roupič :-) sem tam napíšeme nějaký ten příspěvek z cest a práce na druhé straně planety.

fotky se budem snažit dávat sem.