Tak uz sme tu měsíc, letí to neskutečně...Včera sem měla konečně po 13 dnech day off, byl to záhul. No a co já teda vlastně teď dělám, v hotelu jsou 2 restaurace, Ruapehu Room - hlavní velká restaurace, ta je snobby a druhá Pihanga - ta je víc casual, prostě pohoda. No a já pracuju v obou, přetahujou se o mě, když je moc busy, protože tu teď nebylo moc lidí a konala se tady konference, asi stovka zvláštních lidí, nevim, co to bylo zač, ale pořád malovali nějaký ornamenty na plátna, vyráběli létající motýli (jednou mě jedna paní donutila s nima lítat, asi to mělo uklidňovat duši - no bláznovina :-)) a pořád se usmívali a objímali se. Tak sme se o ně starali, ráno jim dát najíst, připravit konferenční místnosti, čaj o desáté, prostřít na oběd, všechno po nich zase uklidit, vyleštit sklenice, příbory, pak čaj o čtvrté, prostřít na večeři, a zase úklid, práce na celej den, vzhledem k tomu, že tohle má 4 hvězdy, tak vše musí bejt perfektní, občas sem zažívala teror od mých dvou maorských šéfek (je asi vyfotim, protože to sou opravdu krásky- jedna to je kříženec koně a opice, ta druhá no to se nedá ani popsat...), nikdy nevím, když na mě zařve, co přijde, jestli vycení ty koní zuby a pošle mě na pauzu, nebo mě za něco sjede (např.: sundej si ty náušnice, sou moc dlouhý, nesahej si nikdy na ty vlasy, choď rychlejc, nechytej ty skleničky zezhora, umej si ruce když domeješ podlahu, atd. atd.), no jak na buzerplace, ale super zkušenost :-), teď už vím, jak s nima mám zacházet a jednat, co si můžu dovolit a co už je moc, takže je to pohodička...První den na týhle hlavní restauračce sem se pěkně předvedla, při večeři, plnej sál lidí, já byla na baru, leštila sklenice a když sem vyndávala další várku z myčky, tak mi celej ten koš spadnul na zem a všecny se rozbily, randál jako blázen, hosti se otáčeli, šéfka radši neřekla ani slovo, no pěknej úvod :-). Ještě k tý konferenci, byla tu jedna paní, která se jmenovala stejně jako já, tak mi to každej říkal (nosíme jmenovky a hosti nás i jménama oslovujou), na Zéland docela netypický jméno, no a poslední den konference mě jedna babča vzala, že mě musí s touhle Ilonou seznámit. Tak sem stála u stolu, všichni na mě zírali, usmívali se a snažili se ze mě dostat nějakou konverzaci (ale klasika otázky vždycky, odkud sem, co tu dělám, co studuju, kdo byl někdy v Praze, tak háže historky a pak mě pochválej skvělou angličtinu - hahaha). Taky sem dostala nabídku na práci (možná nejenom na práci :-)), jeden klučina si mě odchyt, dal mi na sebe kontakt, že sem mu tak sympatická, že by byl rád, kdybych pracovala u něj v restauraci, sem se musela smát :-). A jedna paní pak napsala hotelu dopis, vychválila nás do nebes za perfektní servis a některejm lidem jmenovitě děkovala, tak vedle managementu, šéfkuchaře a maorskejch důstojnic tam byla zmínka i o mě, že ji odzbrojil můj upřímný úsměv :-) (usmívat se máme nařízený, někdy je to dost křeč a přetvářka, ale když je host milej, tak to de samo). No a tohle všechno se odehrávalo na Ruapehu Room, ale mnohem víc mě baví Pihanga (rychlorestauračka, kam si lidi dou sednout většinou jen na jídlo), kde dělám odpoledne a večer, sme tam 2 na celou restauračku + jeden kuchař, takže žádný maorský důstojnice nad sebou. Když je plno (máme cca 20 stolů), tak lítame jak hadr na holi, to prostě jede, tady dělám všechno, usadim hosta, dám mu menu, řeknu mu co máme za polivku, udělám objednávku, dám ji do kompu, donesu jidlo, uvařim kafčo (to taky bylo než sem naučila správně steamovat mliko :-)), zkasiruju,prohodim pár slov, opět zodpovim otázky odkud je můj akcent atd. Tipy sou docela dobry, nejvíc sem dostala za večer(5 hodin) 30$, což k normální vejplatě bodne :-). Předvčerejškem sem byla s Cíbou a Romanem na party u Penni (s ní dělám na Pihanze), rozlučková party (tady pořád někdo odjíždí a přijíždí) parádní večer, pilo se, povídalo, ráno do práce přišel málokdo :-), Cíba chudák spal jenom hodinku, ale stálo to za to. Na cestě domů sem si teda vyvrtla kotník, ale to za pár dní splaskne. No a co je ještě novýho, přijeli sem další dva češi, páreček, za chvíli tu bude kolonie, ale špaténka, naštěstí sme se od nich distancovali,řekla sem jim, že nejsem ráda, že tu sou další češi kvůli angličtině, tak už se ani nesnažej družit.
No a celkově? Jaký pocity po měsíci? Strašně to letí a přijde mi teď tak jednoduchý někam odjet...Je to tu prostě super, ubytování, práce, příroda, lidi až na výjimky taky, takže tady ještě tak 2 měsíce budeme...pak nejsíš pojedeme přes Rotoruu na East Coast, do Napier a Hastings, a budem to směřovat na jih, ale to je ještě daleko...A angličtina? No nějaký pokroky sou, ale chviličku to určitě ještě potrvá :-) Ještě jedna perlička: přijel sem jeden amík - Chad z Colorada, tak sem s nim kecala, a ptala sem se ho, jestli ví, kde je ČR a on že jasně, to je na sever od Číny :-) sem si myslela, že si dělá srandu, pak se opravil, že teda asi někde u Pakistánu, takže i takoví experti se najdou...
Zatim papa...
