Still alive...continuation...

Příjezd do Whakapapa Village nás docela překvapil, minivesnička, jenom obrovský hotel Grand Chateau(www.chateau.co.nz) (protože bylo hnusně, když jsme přijížděli, neviděli sme nic jinýho). Roman (ne Cíba, ale ten můj známej) pro nás přišel a nabídnul nám, at u něj přespíme, že nám ráno domluvil pohovor u šéfa na práci v Chateau, při představě spaní v autě ve třech někde v neznámu samozřejmě souhlasíme :-). Roman je kuchař v Chateau, supr kluk, aniž by nás znal, dal nám klíčky od pokoje, my sme si vybalili, dali výlet k vodopádům (zpátky sice s čelovkama, ale parádní první walk v NP), sprchu, on šel zatim zpatky do práce a ještě nám přinesl supr baštu, po dlouhý době konečně pořádněj příděl jídla, následovala slivovice, no znáte to...Když sme se ráno probudili a vykoukli ven, tak sme nevěřili, kde to vlastně sme. Whakapapa Village je vesnička na úpatí sopky Ruapehu (největší ze tří sopek v NP - nejvýše položené zimní středisko na NZ, další dvě sopky sou Mt. Ngauruhoe alias "Mount Doom" a ta nejmenší Mt Tongariro), znalci Lord of the Rings jistě vědí, no prostě bydlíme v "Mordoru"... Brzy se ve fotkách objeví i mapky...Pohovor proběhl až moc dobře, zatim to vypadalo, že bude práce pro všechny tři a to hned, kluci jako kitchenhandi,já housekeeping. No zkrátim to, kluci dostali smlouvu hned, já sem měla počkat, až se vrátí jiná šéfová...Tady to chodí tak, že každý zaměstnanec hotelu má nárok na vlasní pokoj a neomezený přístup k jídlu, za což se platí 50$ per week, a vzhledem k tomu, že tady ani není kde utrácet, tak je to nádhera...Máš zázemí, svůj klid, dobrý jídlo, nádhernou přírodu kam se jen podíváš, můžeme tu hrát golf, chodit do hotelovýho kina (promítaj se tu 4 filmy denně, takže pro practising english výborná pomůcka). Nicméně práce pro mě zatim nebyla, takže z velkýho nadšení přišli trošičku zvláštní dny čekání, co se vlastně bude dít, jestli tu zůstanem, atd. Zatim sem se přestěhovala k Cíbovi, jídlo mi nosili jako nějakýmu zajatci, ještě že sme měli v kuchyni Romana, kterej vždycky přiběhl s humanitární pomocí :-), moc hodnej. Zatim jsme si dávali vejlety (ve fotkách uvidíte...) a zařizovali IRD numbers, účty v bance, registraci auta, atd...Taky sem si sháněla práci jinde, sehnala sem ve vedlejší vesničce pokladní na benzíně či dělat za barem v jedný restošce. Včera se všechno konečně někam posunulo, po týdnu tady sem dohonila šéfovou, která už pro mě měla připravenou smlouvu a rozpis prvních směn, takže už bydlím a na jídlo chodim jako normální člověk :-). Nakonec dělám číšnici a zároveň pokojskou, teď sem přišla z první směny, no byl to nářez, tohle bych nešla dělat ani u nás, natož tady! Ale hosti byli shovívavý, i když sem se potřetí ptala, co že to vlastně chtějí k tomu jídlu, a jaký víno že to mysleli, tak se pořád usmívali :-), občas sem donesla něco jinýho, ale co, začátek je začátek. Nejvtipnější bylo, když přede mnou jedna mamina mávala miminem a chtěla po mě sedačku, já ji samo nerozumněla a poslala sem jí na záchod, myslela sem, že to dítě chce přebalit...Jídelák sem se učila ráno v autě, když sme jeli do města koupit černý kalhoty a boty, abych zapadla (normální město je odtud asi hodinu cesty, takže se nedivte, že jsme se tak dlouho neozvali, internet je tu drahej, pomalej a byl daleko).Takže teď začneme konečně vydělávat, abysme srovnali příjmy a výdaje a mohli vyrazit dál...už sme neměli u sebe ani dolar a museli sahnout na úspory z Čech, počáteční výdaje byli až moc velký, a to sme pokrývali jenom základní potřeby k přežití tady: auto, ubytování, jídlo, benzín, telefony...Uvidíme, jak tu budeme spokojený dál, ale pokud to takhle půjde, zůstaneme tu do novýho roku a pak se uvidí...No a jinak Roupíno už poprvý sednul za volant :-), šlo mu to náramně dobře, musim ho pochválit, není zvyklej řídit vpravo, takže zvyknout si ne jízdu vlevo pro něj nebyl takovej problém jako pro mě a Cíbu, ještě doladit křižovatky a bude plnohodnotnej driver :-)Snad se mi podaří dát na picasaweb fotky, dám k nim komentáře, abyste viděli, jaký to tu je, obecně nádhera, nekdy až kýč :-). Lidi se tu pořád smějou, všechno je cool a excellent, na úřadech, v bankách, v obchodech jsou milý, příjemný, přejou vám lovely day, no jako kdyby byli zfetovaný :-) na to sme fakt koukali jako blázni, ne jako u nás...